Květen / červen. Bílá projasňuje zelené koruny stromů. A také černý bez zněžněl bělounkými kvítky, jejichž půvab je možné spatřit jen zblízka. Černý bez mě přitahuje svou vůní už zdálky. Zastavím se a nechám svůj nos šimrat pelem z tyčinek plných mihotavých slunečních paprsků
Květen. Venušinské období. Květy slibují plody. Ze starého rytmu pučí chmýří změny. Jarní úklid. Ze šuplíků vypadly vzpomínky. Jednou z nich je fotka. Unikám na ni pohledem do sebe, kluk vedle mě lehce...
Jelikož si v tyto dny vytvářím své profesní portfolio, natrefila jsem na staré fotky a napadlo mi udělat si i portfolio mámy jen tak pro radost, třeba jako dárek ke dni matek. Již několik let...
Třezalka je bylinka, která se řadí na první místo mezi naše české bylinky a pro mne se stala první bylinkovou láskou. V dětství mi totiž okouzlila svou nádhernou barvou květů. Vyvolávala u mne svou...
Třezalkový olej se nazývá někdy Janův olej, protože vymačkané červené barvivo – hypericin obsažený v květech připomíná krev svatého Jana Křtitele, přičemž třezalka současně rozkvete i kolem svátku Jana Křtitele, tedy kolem...
Taky se vám stává, že se vám v životě dějou „náhody“ skrze které se cosi stále dokola připomíná? Zrovna jednou z takových náhodných připomínek je i tato fotka z návštěvy Itálie, kterou mi kamarád...
Vzduch voní jarem, slunce svítí hřejivěji a nejen za okny, ale i ve mně taje peřina sněhu. Svěžest nového života mě volá být víc venku. A nemusím běžet příliš daleko, stačí mi pár krůčků...
Odhaduji, že se vám už také stalo, a třeba nejen jako rodičům, že jste dětem začli zpívat písničku, říkat říkadlo, číst pohádku nebo příběh a najednou jste zjistili, že vám z úst vychází slova, která...
Jak nechat odejít tíži na srdci? Jak odlehčit bolavou emoci a pomoci jí k odletu? Jak přestat v sobě přestat nosit pandořinu skříňku plnou nechtěných emocí a bolavých myšlenek? Najít na dně naději? Jak se přestat honit v bludném kruhu až k vyčerpání a stát přitom na místě?
Ohlédnutí. Chvilka zastavení. Zastaví tě napořád? Zdrží tě? Ne. Nemusí. Jen možná změní tvou cestu, když si dovolíš vědět: Odkud přišel ten impuls k letmému otočení se? To tě tvé srdce...
Už jsem tu byl někdy dřív,
leč nevzpomínám kdy a jak.
Přec znám tu trávu u dveří,
ten krásný sladké vůně mrak,
ten lehký vzdech a světel břeh.
Dřív bylas má, my jeden dech –
Však kdy to bylo, nevím as:
let vlaštovek, ten křídel stín, a ty skláníš šíji zas.
Teď závoj spad – a už to vím.
Dante Gabriell Rossetti
(obraz La Pia de‘ Tolomei)