Květ černého bezu
Květen / červen. Bílá projasňuje zelené koruny stromů. A také černý bez zněžněl drobnými bělounkými květy, jejichž půvab spatříte jen, když se k nim přiblížíte. Černý bez mě k sobě přitahuje svou vůní...
Kategorie: Poezie života
Pokrok
Květen. Venušinské období. Květy slibují plody. Ze starého rytmu pučí chmýří změny. Jarní úklid. Ze šuplíků vypadly vzpomínky. Jednou z nich je fotka. Unikám na ni pohledem do sebe, kluk vedle mě lehce...
Portfolio mámy – dárek ke dni matek
Jelikož si v tyto dny vytvářím své profesní portfolio, natrefila jsem na staré fotky a napadlo mi udělat si i portfolio mámy jen tak pro radost, třeba jako dárek ke dni matek. Již několik...
Albert Schweitzer a vzkaz ze starého zápisníku do nového roku 2022
„Každý pacient si sám v sobě nosí vlastního doktora. Přicházejí za námi, protože o této schopnosti léčit se nevědí. My uděláme nejlíp, když tomu lékaři, který se v každém pacientovi ukrývá, dáme šanci, aby...
Řeka ví
Řeka jako ty a já teče a mění se. Řeka ví, že je spojena s hlubokým oceánem. Řeka napájí oceán a oceán napájí řeku. Řeka je stálá ve svém místě a jiná ve všech teď....
Koruna roku 2020
Ohlížím se za rokem 2020: číslo 20 totiž miluje má duše ještě dřív než jsem se stala dítětem. Rodím se tedy 20. den dvojkového měsíce a roku 2020 na začátku malinko víc...
Myšlenky jsou jako mraky, …
Tak mi mnohokrát pohled na nebe připomněl, že myšlenky jsou jako mraky, a když je jich moc, zakrývají slunce. Když se zdá, že je všude samá tma, a že už nikde není světlo...
Povídání s Bašóem
Macuo Bašó mi vstoupil do života přibližně v roce 2001 díky manželovo dokumentu o Oldřichu Janotovi, jemuž se haiku vsáklo do jeho hudební tvorby. Ovlivněná poetickou atmosférou dokumentu jsem si půjčila v knihovně sbírku „Měsíce,...
Jak haiku zlepšuje vnímání i vyjadřování naší duše
Haiku je jedna z nejstručnějších tradičních forem japonské básně, která pouze v sedmnácti slabikách sděluje silný prožitek přítomnosti i duchovní porozumění současně. Haiku nás svou strohou mnohoznačností ponechává samotné v objevování a otevírá nám tak...
Kapka srdce. Voda. Mysl.
6.6.2015: Jen tak si přemýšlím o srdci, pak si jdu vyčistit zuby, podívám se na umyvadlo a vidím pod kohoutkem kapku – srdce.
-
Už jsem tu byl někdy dřív,
leč nevzpomínám kdy a jak.
Přec znám tu trávu u dveří,
ten krásný sladké vůně mrak,
ten lehký vzdech a světel břeh.
Dřív bylas má, my jeden dech –
Však kdy to bylo, nevím as:
let vlaštovek, ten křídel stín, a ty skláníš šíji zas.
Teď závoj spad – a už to vím.Dante Gabriell Rossetti
(obraz La Pia de‘ Tolomei)