BÁSNĚ

aneb TO, co jsem občas z šepotu vnitřního světa lapila do slov a přišpendlila na papír.

Poezie, básničky, básnění mě v různých vlnách provází od dětství. 
Od chvíle, kdy jsem se naučila psát, jsem si vyráběla malinké knížky s obrázky a příběhy nebo krátkými básničkami. Asi tak do patnácti - šestnácti let jsem je ale spalovala, a až po svém transformačně-zlomovém depresivním šestnáctém roku jsem přijala svou poetickou duši a její potřebu se takto vyjadřovat. Přestala jsem je ničit a začala jsem je mít ráda. Pochopila jsem jak jsou pro mne cenné při uvolnění emocí, i svými poselstvím z nitra a možností dostat se do ticha nadhledu.

Básně, nejen ty moje, jsou pro mne jedním ze zdrojů radosti, inspirace a rozpomenutí se na to, co potřebuji vědět. A snad jsem k nim změnila vztah i díky informaci, kterou jsem obdržela kolem šestnácti od maminky a současně i od své městské babičky z tátovo strany, že básnictví máme v rodě, protože takovým poetou a spisovatelem byl můj děda Miloslav Matas. Jeho knihy jsem postupně díky antikvariátům sesbírala.

Třeba vás tento básnický koutek inspiruje a povzbudí i k vašemu psaní, k té hravé možnosti zachytit slovy hlas z nitra a vyjádřit svou pravdu.

V mé mateřské životní etapě jsem si s dětmi hrála s lidovými písničkami a přepracovávali jsme texty jiných autorů, kteří vnášeli do světa a tím i do kolektivního lidského podvědomí in-formace, které byly tíživé a které jsme už nechtěli zpívat a šířit dál, přestože melodie písně byla krásná.

Umění je totiž jako hra s naší myslí, se světem myšlenek a energií, které myšlenky uvádí do pohybu, a které následně modelují tento hmotný svět. Umění pomáhá vnímat náš jiný - vnitřní svět, ten jemný projev kreativní síly.

Umění je podle mne základní výbavou k zachování zdraví člověka.

A pak: „Na počátku bylo Slovo...

Soví houkání
volá mě
snést se
do kořenů stromu.
Je tam poklad poznání, že:
Zdravý svět
je milovaný květ,
který zalévám
vodou svého srdce.

JMS 2022

Tišící

Na trávě, co si chvíli rostla planě,
ve stínu dědova domu
na zemi
chladím palčivost letní vášně.

A zelené moře sedmikrásek
houpe se v mé hlavě,
kde u dna smyčce drnkají
o vlasy rybích panen.

Až poslední vlna
tišící se bouře
obejme ostrý útes,
aby se v něm znovu
ztratila a jeho hrany zjemnila.

JMS  (z let 1993–1996)

I like to live and be in love
I like to cry and smile
I like to work, read and learn
I want all the things understand
I think to eat and sleep
it is also good for me.
But I and my spirit want to be free.

JMS, 1994

Podvečerní vteřiny ticha

Antény - osmělé kříže
vznášejí se ze střech
ve stavu beztíže.
Antény - zkamenělí ptáci
nad městem z panelů plachtí,
k našim snům se vrací.

Nad světly lamp
čas se natáhl na nekonečno
a zasněná obloha v růžovém
plodí malé křehké víly,
teplý vzduch, vůně višní a benzínu.

Ticho v srdci
a štěkot psů
k našim snům se vrací.

Jedoucí tramvaje si dál mrkají
na lidi v oknech,
co se jen dívají
na čas, který se natáhl na nekonečno.

JMS, 1996

Spí tůňka, zatím klidně spí
v čase jara
skřivan přiletí
a svým zpěvem ji
znovu k životu probudí
spí tůňka, zatím klidně spí
hluboko v lese.

JMS, 1997

Dívání: z pokoje dvacítky

Mladá prostovlasá záclona
protančila oblohou
zrcadlící se ve skleněných očích měst.

v tu nebeská voda
padla z labutích křídel
na jednu z hadích cest.

Zaznělo jen malé ááá a 
ozvěna se tříšští.
Jedou vlaky v obilném plánu
a jiřičky pištííí.

JMS, 1997

Deštivá
(věnována Veronice Kolářové)

V mollovém lijáku
před Gaudího katedrálou
z voskových kapiček
uhasly vzpomínky pánů
s dýmkami bez tabáku.

Cedí,
lije v němých myšlenkách.
Bude prý celý týden.

A na okenních tabulkách 
se mrskají stříbrné ocásky
háďátek božích slzí.

JMS , 1997

První rozloučení

Smutek. Slzy. Déšť.
Pláč smývá všechna slova
rozpouští sůl, bolesti i úzkost
zmrzlou v kostce ledu,
dává prostor sladkému vhledu.
V pláči je radost i sten,
muž v něm je probuzen.
V slzách rozpouští se žena,
z nichž jiná je narozena. 

JMS, 2018 (z knihy Brána k mateřství)

Řeka ví

Řeka jako ty a já
teče a mění se.
Řeka ví, že je spojena
s hlubokým oceánem.
Řeka napájí oceán
a oceán napájí řeku.
Řeka je stálá ve svém místě
a jiná ve všech teď.
Oceán je stálý ve svém místě
a jiný ve všech teď.

Touha řeky je touhou větší než je řeka.
Touha oceánu je větší než oceán.

Spojují se tam, kde mizí oba - řeka i oceán.

JMS, 2020

Farewell

farewell
I understand
you believe it is
the best for you
and I wish you that

maybe it is also good for me
well I fly away humbly like a leaf
fallen from a tree elsewhere
so
I wish you a nice flight too
I wish the nice flight to us both

maybe we will meet again
someday
or not
who knows
farewell

it belongs to the life
the end and the beginning
or not
who knows
farewell

it belongs to the life
the end and the beginning

who knows

JMS , 2023