Pokrok

Květen. Venušinské období. Květy slibují plody. Ze starého rytmu pučí chmýří změny. Jarní úklid. Ze šuplíků vypadly vzpomínky. Jednou z nich je fotka. Unikám na ni pohledem do sebe, kluk vedle mě lehce kroutí tělo do stažení, ale uniknout nejde z fotky na památku. Pro radost kamarádce. Jeden záblesk. 

Jedna fotka. Pro mne jedna procházka, jeden moment v Praze s Finem, který přijel na návštěvu za mojí kamarádkou. Rok 2002. Jméno kluka: nevím. Pamatuji si: Introvertní Fin. Vše co ví, je: Just google.

Fin zmizel, google zůstal! Od té chvíle informace nepřináší jen život, lidé, příroda, škola, knihy, noviny, časopisy, … Další dny už googlím taky. Jeden krok vpřed. Pokrok.

Jedna fotka – paměť pro mne, pro vás kluk a holka na fotce, město a prostor pro vaše příběhy – směs pocitů, myšlenek, vzpomínek, přání. Probleskly vámi i s rozhodnutím o potřebě podívat se víc nebo nevidět nic a sjet pohledem jinam. 

Facebookové třpytky – drobná zrcátka.

Lovíme se v nich na háčky:

líbí, super, péče, haha, paráda,  mrzí, štve.

Předáváme si je,

abychom se viděli.

Vidíme se?

Jsme tu spolu,

dokud nás facebook nerozdělí…

Iluze fotky. Dva na ní. Co tam spolu mají? 

Co je za ní? Fotograf nebo fotografka? A dál?

Zvědavost. Fantazie.

Fotka. Jeden výsek. Vteřina pohybu. Realita. Možnosti.

Záznam minulosti? Kostra, na niž si sedlo hejno motýlů.

Aktivní imaginace.

Jungovo kukátko do paralelní reality,

háčky, kterými taháme sebe z nevědomí.

Regresní terapie. Výstup na vrchol ledovce skrytého v oceánu.

Pohled:

pod hladinu na ryby, se kterými plavem,

na lodě, do kterých nasedáme,

na krajiny, které si vybíráme a pro které jsme vybráni.

Prožitek buněk života, který si pulsuje našimi žilami

a dýchá jeden vzduch.