Tak jsem měla štěstí: 18.10. v Dejvickém Kulturním centru Klubovna jsem stihla vidět vyjímečný celovečerní dokument „Vzít si prostor“ o vyjímečném mexickém street artu a graffiti, které v jsem takové kvalitě formy i obsahu v Čechách...
Květen. Venušinské období. Květy slibují plody. Ze starého rytmu pučí chmýří změny. Jarní úklid. Ze šuplíků vypadly vzpomínky. Jednou z nich je fotka. Unikám na ni pohledem do sebe, kluk vedle mě lehce...
Kamarád mě pozval na Allfest 2020 s tématy tělo, pohyb, výživa. Občas totiž vyprávím přátelům svůj příběh, když potřebují povzbuzení ke své síle a zodpovědnosti za své tělo. A tak mě společně s jinými přáteli postrčil za hranice...
Taky se vám stává, že se vám v životě dějou „náhody“ skrze které se cosi stále dokola připomíná? Zrovna jednou z takových náhodných připomínek je i tato fotka z návštěvy Itálie, kterou mi kamarád...
Odhaduji, že se vám už také stalo, a třeba nejen jako rodičům, že jste dětem začli zpívat písničku, říkat říkadlo, číst pohádku nebo příběh a najednou jste zjistili, že vám z úst vychází slova, která...
Stromy celý podzim odhazují své listí a symbolicky vyzývají odhodit nepotřebné jinam. A možná ty listy ani nepadají, možná jen letí ke svému setkání tam dole u země, aby nám ukázaly možné nové směry?
(část velmi neformálního setkání Getting Better School 2. 2. 2022) K podzimním delším večerům a zimním temnějším dnům video-povídání s kolegyněmi: Bernadetou Hodkovou (mojí výbornou učitelkou Holistické regresní terapie a Spirituální regrese Život...
„Každý pacient si sám v sobě nosí vlastního doktora. Přicházejí za námi, protože o této schopnosti léčit se nevědí. My uděláme nejlíp, když tomu lékaři, který se v každém pacientovi ukrývá, dáme šanci, aby...
Ohlížím se za rokem 2020: číslo 20 totiž miluje má duše ještě dřív než jsem se stala dítětem. Rodím se tedy 20. den dvojkového měsíce a roku 2020 na začátku malinko víc...
Tak mi mnohokrát pohled na nebe připomněl, že myšlenky jsou jako mraky, a když je jich moc, zakrývají slunce. Když se zdá, že je všude samá tma, a že už nikde není světlo...
Už jsem tu byl někdy dřív,
leč nevzpomínám kdy a jak.
Přec znám tu trávu u dveří,
ten krásný sladké vůně mrak,
ten lehký vzdech a světel břeh.
Dřív bylas má, my jeden dech –
Však kdy to bylo, nevím as:
let vlaštovek, ten křídel stín, a ty skláníš šíji zas.
Teď závoj spad – a už to vím.
Dante Gabriell Rossetti
(obraz La Pia de‘ Tolomei)