Někdy přijde inspirace s básní, jindy přijde v záhybech na dně údolí. Nenápadná přírodní památka mezi Čimicemi a Bohnicemi, protknutá potokem a lemovaná loukami, je místo, kde se krajina a člověk mohou setkat beze spěchu. Právě...
Únor. Imbolc. Hromnice. Práh mezi zimou a jarem protahuje potichu dny. V zemi už se hýbe...
Kde je hrana nového? Kdy nastane ten vrcholný konečný bod: dopečeno? Kdy se stane to nové: upečeno?
Je to již 8 let poté, co jsem jako studentka s propiskou v ruce a deskami na poznámky seděla v kruhu nadšenců, kteří se chtěli naučit pomáhat druhým lidem skrze Holistickou regresní terapii. Vedle Bernadety...
Je léto plné putovních cest a skleníků s rajčaty, záhonů s pažitkou, petrželkou, bazalkou či zelenou cibulkou. Napadlo mi podělit se o jedno oblíbené rodinné vegetariánské jídlo „Mungo s bramborem“, které výborně chutná s rajčaty, teplé...
„V jednom objetí můžeš dělat cokoli: usmívat se a plakat, znovu se narodit i zemřít.“ – Charles Bukowski Posílám jedno láskyplné jarní objetí pro všechny. Objetí, hlazení není mezi blízkými osobami vždy samozřejmé. Někdy...
Vedle billboardů či plakátů s námi ve městech čím dál více komunikuje i nekomerční nezávislá scéna. Mnohdy to nejsou pouhé lidové kresbičky či tagy sprejerů, nýbrž umělecky pojatá díla, která inspirují k přemýšlení, novým prožitkům a zkrášlují či oživují prostory, v nichž žijeme.
Dátá snéhan, která se překládá jako masáž s něhou, pochází z Indie a původně byla určena pro zápasníky, kteří potřebovali mít tělo v perfektním stavu, tedy zdatné a houževnaté.
"Jani, potřebuji láskyplnou a citlivou masáž. Bojím se ale zimy." Je leden, venku poletuje sníh. Brrr a mrze. I uvnitř v bytě je chladno.
Dnes je tomu rok, co Šrí Govindží Rajpoot opustil tento svět. A toto je výborné video, plné zajímavých informací, o Góvindovi samotném i o pokračování v jeho díle, o Ájurvédské univerzitě, jeho žácích, farmě. —...
Už jsem tu byl někdy dřív,
leč nevzpomínám kdy a jak.
Přec znám tu trávu u dveří,
ten krásný sladké vůně mrak,
ten lehký vzdech a světel břeh.
Dřív bylas má, my jeden dech –
Však kdy to bylo, nevím as:
let vlaštovek, ten křídel stín, a ty skláníš šíji zas.
Teď závoj spad – a už to vím.
Dante Gabriell Rossetti
(obraz La Pia de‘ Tolomei)