Vedle billboardů či plakátů s námi ve městech čím dál více komunikuje i nekomerční nezávislá scéna. Mnohdy to nejsou pouhé lidové kresbičky či tagy sprejerů, nýbrž umělecky pojatá díla, která inspirují k přemýšlení, novým prožitkům a zkrášlují či oživují prostory, v nichž žijeme.
Tak jsem měla štěstí: 18.10. v Dejvickém Kulturním centru Klubovna jsem stihla vidět vyjímečný celovečerní dokument „Vzít si prostor“ o vyjímečném mexickém street artu a graffiti, které tvoří z ulic Mexika galerii přímo pod...
Květen / červen. Bílá projasňuje zelené koruny stromů. A také černý bez zněžněl bělounkými kvítky, jejichž půvab je možné spatřit jen zblízka. Černý bez mě přitahuje svou vůní už zdálky. Zastavím se a nechám svůj nos šimrat pelem z tyčinek plných mihotavých slunečních paprsků
Květen. Venušinské období. Květy slibují plody. Ze starého rytmu pučí chmýří změny. Jarní úklid. Ze šuplíků vypadly vzpomínky. Jednou z nich je fotka. Unikám na ni pohledem do sebe, kluk vedle mě lehce...
Jelikož si v tyto dny vytvářím své profesní portfolio, natrefila jsem na staré fotky a napadlo mi udělat si i portfolio mámy jen tak pro radost, třeba jako dárek ke dni matek. Již několik...
Najdeme se v poznání. Spojíme se v lásce.
Stromy celý podzim odhazují své listí a symbolicky vyzývají odhodit nepotřebné jinam. A možná ty listy ani nepadají, možná jen letí ke svému setkání tam dole u země, aby nám ukázaly možné nové směry?
„Každý pacient si sám v sobě nosí vlastního doktora. Přicházejí za námi, protože o této schopnosti léčit se nevědí. My uděláme nejlíp, když tomu lékaři, který se v každém pacientovi ukrývá, dáme šanci, aby...
Řeka jako ty a já teče a mění se. Řeka ví, že je spojena s hlubokým oceánem. Řeka napájí oceán a oceán napájí řeku. Řeka je stálá ve svém místě a jiná ve všech teď....
Ohlížím se za rokem 2020: číslo 20 totiž miluje má duše ještě dřív než jsem se stala dítětem. Rodím se tedy 20. den dvojkového měsíce a roku 2020 na začátku malinko víc...
Už jsem tu byl někdy dřív,
leč nevzpomínám kdy a jak.
Přec znám tu trávu u dveří,
ten krásný sladké vůně mrak,
ten lehký vzdech a světel břeh.
Dřív bylas má, my jeden dech –
Však kdy to bylo, nevím as:
let vlaštovek, ten křídel stín, a ty skláníš šíji zas.
Teď závoj spad – a už to vím.
Dante Gabriell Rossetti
(obraz La Pia de‘ Tolomei)