Semínka – přání s klíčky

Předjaří. Jaro. Nové setí. Prohrabuji se v krabici se semínky a přemýšlím – co, kam a kdy zaseju.

Některá semínka už znám. S jinými se to učím a s některými jdu úplně novou cestou. Vnímám, jak se semínky sypu do země i vizi a přání. Cítím, že semínka jsou takoví přání a děti celého vesmíru, ale i trochu moje . Čím víc je znám, tím je má vize jasnější. A podmínky pro semínka a přání příznivější, jistější. Semínkům cizokrajným – rajčatům, paprikám,stévii,… pomáhám. Seju je doma, aby měla dostatek času pro svůj růst v teple. Potřebují ho více.

Jarní setba je jiná než podzimní, rostlinky se objeví dřív. Svítí mírné sluníčko, země je odpočatá, příroda je plná vláhy a sejí se teplomilnější semínka, která rychle vyklíčí. K tomu je kolem plno znovuzrozených zelených rostlin – radostných poslů, oznamujících, že příroda je připravená ožít všemi barvami.

Semínka zasetá na podzim čeká tuhá, dlouhá zima, potřebují větší odolnost, vytrvalost nebo z jiného pohledu i chladumilovnost se záměrem zažít delší dobu pod tlakem v zemi. U nich se mi připomíná, co jsem slyšela od jedné porodní báby o motýlech. Kdybyste jste motýla vytáhli z kukly ve snaze mu pomoci, létat nikdy nebude. Jeho křídla mají v sobě záměr, kód, že až sám prorazí kuklu, bude to ten správný moment, který potvrdí, že jeho křídla dozrála k letu.

Péče o naše přání

Rostlinka prochází se svým záměrem tichou hustou temnotou země, kde krystalizuje její jedinečnost, kde nabere sílu pro další život na světle. Potřebuje spojení světla a tmy.

Podobně jsme i my pro naše vize a přání hutnou půdou. Když semínka, vize a přání nejsou úplně připravená a vykrystalizovaná, a ani realita venku není ještě úplně v souladu, můžeme je opečovávat zatím uvnitř sebe, zalévat je světlem pozornosti a láskyplnými myšlenkami.

Abyste se stali úrodnou půdou potřebujete prvně vyživit sebe láskou a pozorností – otevřít se živinám, které pak můžete nechat proudit i k vašemu semínku, vizi, přání.

Tedy velice podstatnou harmonizující ingrediencí péče o naše přání, o naše seminka je otevřít se proudu a „pustit je k vodě“, ke Zdroji, nechat je Být.

Opakující se proces plnících se přání a vzrostlých rostlinek je pro mne vždy zkouškou důvěry.

Na začátku našich příběhů, našich projektů, přání či jakékoliv tvorby, podobně jako na jarní zahrádce, není nic vidět. Nevíte, jestli semínka v zemi klíčí, kolik rostlinek vzejde. Zaléváte je, okukujete hlínu, jestli už se něco objeví, a pak prostě věříte v sílu přírody, v lásku Bytí, v proud Zdroje. Víte, že semínko má svůj moudrý klíč v sobě a rozpukne se v pravou chvíli, a v nové podobě rostlinky následuje svůj směr k plnému projevu svého potenciálu. 

Někdy se semínku jakoby nechce rozpuknout. Stává se mi, že některé rostlinky vzejdou až další rok a jsou na záhoně překvapením. Ať je to tak či onak,  jednoho dne přijdete a rostlinky i vaše přání, vize se klubou na světlo. Přináší vám radost, naplnění i úlevu jako při narození děťátka, vyndání upečené bábovky z trouby, domalovaného obrazu. Zažíváte pocity tvůrce, kdy vize už není jen v něm, ale na světě – zformovaná, viditelná, hmatatelná. Už tu není jen pro něj, ale může se s ní podělit. A může sledovat další cestu. Různě dlouhou, různě tvarovanou. Jiné budou dny na světle u bábovky, jiné u obrazu, jiné u motýla, jiné u člověka.

Podmínky k růstu

Když tedy víte, jaké semínko – přání chcete zasít a proč, přijdou k vám výživné podněty a je dobré jim jít vstříc.

Ze semínka papriky bude paprika, ale v mrazech se jeho potenciál neprojeví – ze semínka nic nevyroste. Podmínky okolo buď umožní se projevit a vyrůst nebo ne. Roste a projevuje se v nás a v našem životě jen to, co v sobě necháme růst a projevovat se. 

Jenže když se v nás usídlí myšlenky plodící nejistotu a nedůvěru, ztratí se víra v Semínko (symbolicky ve váš zhmotnělý záměr, přání, vizi) a víra v Bytí (ve Zdroj, přírodu, Boha, vesmír) a víra ve Vás (přijímače vhodných živin, myšlenek a spolutvůrce). Naruší se soulad, tok a svátost přijímání.

Narušit podmínky k růstu, můžete dvojím způsobem. První z nich je odpojení, kdy přestanete semínko vyživovat svou pozorností, což je někdy i vhodné v případě, že vaše pozornost nebyla láskyplná. Přestanete totiž aspoň  klást růstu odpor svými ustrašenými myšlenkami, zdržovat a tvořit překážky.

Druhý způsob narušení růstu je snažení se a to je problematičtější, protože vypadá z pohledu systému, ve kterém žijeme chvályhodně a je podporováno. Tlačí se pak tzv. na pilu, aby se  cesta urychlila nebo do přání dáváme i to, co nechceme, čeho se bojíme. Vaše péče je najednou přehnaná. Malinkou rostlinku z nedočkavosti nebo ze strachu, aby nezahynula přelijete, spálíte nevhodným hnojivem a ona uhyne.

Někdy jsou naše škodlivá snažení a překážky zakořeněná hlouběji a jsou téměř nerozpoznatelná ve vrstvě běžného denního kmitání. Proto k jejich kořenům chodívám s tichem v meditaci, kde se snadněji odkrývá přehlížené. Jsou to taková krátká nahlédnutí,  mnohdy cenná a postačující.

Celistvější souvislá poznání toho, co brání i co dává sílu naplnění přání pomáhám sobě i druhým sezeními v Holistické regresní terapii. Při každém uvolňování toku energie k přáním se pro ni objeví nová cesta.

Poznáte-li smysl své minulé cesty,  lépe přijmete váš současný příběh i s temnými hutnými tlaky, které spíše umožňují vědět, kudy cesta nevede a které vám dávají pocítit hodnotu a opravdovou sílu vašeho Bytí.

Kudy vede vaše cesta?

Podívejte se, poslechněte si a naciťte si ve své duši: Kde jsou vaše přání? Z čeho rostou? Která z nich budete pěstovat? Proč je budete pěstovat? A co je vyživí? Kde jste nyní ve vztahu ke svým přáním?

Odpovědi naleznete v zastaveních se sebou, třeba nehybně sedící pod stromem anebo třeba v pohybu a zvuku při tanci, ale vždy v tichu a uvolnění uvnitř.

Anebo cítíte, že vám nestačí krátká zastavení? Potřebujete jít dál do nejjemnější úrovně vědomí pro odpovědi na své životní otázky?

Navštivte svět své duše v tichém prostoru při Spirituální regrese mezi životy  a objevte tu svá přání, která jste přišli na Zem zasít, i jaké živiny potřebují, a kterým je dobré vyjít vstříc.