Jednou jsem hledala něco mezi svými fotkami a najdu fotku se sluncem. Chci k ní dát popisek západ slunce. Ale uvědomím si, že to může být i východ slunce. No jo, je to východ slunce nebo západ? Začátek dne nebo jeho konec? Ale, vždyť je to jedno, naskočilo mi. JE TO JEDNO! Východ slunce nebo západ slunce. V jedné fotce jsou spojené. Obojí krásné.
Jako v životě, když procházíte dveřmi při odchodu současně někam vcházíte. Smrt, zrození. Změna forem. Tvoření, ničení. Odchod starého, příchod nového. Když něco odchází, odněkud se něco ztrácí, mizí, současně k vám něco nového přichází, dostáváte. Ale je to jen pohyb. Jen změna polohy. Změna z jednoho bodu na druhý. A ty momenty jsou vždy spojené, dějí se najednou. Jako na této fotce. A na nás je, který pól, který (proti)klad, zrovna vidíme, který si vybereme. Ale můžeme je vidět i najednou spojené.
Je to nakonec jedno. Čeština je úžasná. Větu „Je to jedno.“ vyslovujeme vždy ve chvíli, když se protikladné póly spojují v jeden celek, když situace necháme být (Být), a vrátíme je celku, když je spojíme s jedním Bytím. Ani si to možná kolikrát v běžném životě neuvědomujeme, ale zkuste si občas všimnout, kdy říkáte nebo si jen v duchu myslíte větu: „Je to jedno“.