Dr. Govind Ji Rajpoot PhD

V pondělí 24. 10. 2022, kdy Indové slavili svátek Diwali – Svátek světel – svátek radosti, prosperity a štěstí, odešel z pozemské pláně – důležitý světlonoš v mém životě – Dr. Govind Ji Rajpoot PhD – moudrý ájurvédský léčitel a učitel. Pomohl mi vícekrát poznat a udržet léčivé Světlo na cestě, když jsem bloudila a potřebovala najít zdravý směr. Stal se součástí krásného příběhu, kdy jsem opustila kruh potratů a stala se mámou. Děkuji za jeho stručně jasnou moudrost, která ve mě stále zní a pomáhá mi žít trochu líp.

Děkuji, že jsem mohla pocítit Govindžího laskavost a rodinnou atmosféru, kterou se svou manželkou Marcelkou šířil. Vždy jsem od něj odjížděla s úsměvem do usměvavějšího světa.

Svítí v mém srdci třpyt Govindžího a tuším, že mnohým, kteří ho poznali, potřebovali, měli nablízku a studovali v jeho ájurvédské škole.

Trochu vzpomínek na Govinda přidávám z knihy Brána k mateřství, v níž je spolu s ájurvédou velmi důležitou součástí, a které Govind velmi laskavě věnoval prostor na Ájur festivalu v roce 2021. Omlouvám se tímto, že se stále ještě chystá k vydání.

Září 2007
…
První zářijovou hodinu jógy osvětlovalo jemné baboletní večerní slunce a blonďatá Blaženka svítila podobně. Vyprávěla nám o Govindovi, u kterého byla na ájurvédské konzultaci ohledně svého zdraví. To indické jméno mě svým zvukem přitahovalo jako sluneční paprsky slunečnici. Přála jsem si s ním setkat, ale neodvážila jsem se své přání Blažence říci.

Co se ale má stát, stane se.
…

Říjen 2007
Těšila jsem se na setkání s opravdovým ájurvédařem, který zahlédne tu moji jedinečnou situaci a pomůže mi uvidět místa, na která sama nedohlédnu.
„Pomůže mi rozřešit záhadu mého těla a opakovaných potratů? Jak to asi udělá?“

Nebylo snadné se k němu dostat. Mohl jen ve středu. A ještě jen někdy. Léčil mě snad zkouškou časem? Jednou mohl a hned zas ne. Čekala jsem. Rozhodnuta. Až za měsíc, po třech odmítnutých středách, mě přijal. Manžel, přátelé, ani já jsme takové oddalování později nikdy nezažili.

Jednu středu ale nastala ta pravá chvíle. 
Do malé místnůstky obložené knihami od země po strop rázně vešel zemitý, v těle oblý a do khaki zelené oděný Govind, který v ten moment působil víc jako indický zálesák nebo voják než jako duchovně založený léčitel. Když jsem se setkala s jeho kulatýma tmavýma očima – čistým zářivým bělmem a s hlubinou dívající se daleko, pocítila jsem blízkost, závan domova. Posadila jsem se k malému stolku a povídala o svém trápení s potrácením, i to, jak mě lékaři začali zkoumat, ale zatím nic nenašli.

Govind se mi rázně zeptal na stolici, chytil mě za ruku a chvíli zkoumal tep.
„Bude to chtít hodně času a nebude to snadné, nebude to hned,“ promluvil do ticha důrazně. „Ano,“ vyšlo ze mě a v nitru se mi s vojenskou odhodlaností ozvalo: „Jsem připravena vytrvat.“

„A kdy jsi měla naposledy měsíčky?“ otočil se k obrazovce počítače, která byla schovaná v koutku mezi policema. Vykulila jsem oči. Počítač jsem u ájurvédské konzultace nečekala. Na obrazovce se objevil kalendář s fázemi měsíce. Vydolovala jsem z paměti datum a Govind se na mne podíval starostlivě.
„Víš, potřebuješ, aby jsi menstruovala na novoluní. Ideální čas pro početí dítěte je, když jsou měsíčky na novoluní a ovuluje se při úplňku. Sleduj tedy, kdy máš měsíčky,” vysvětlil mi.
„A co když měsíčky přijdou při úplňku?“ ptala jsem se ještě.
„Když žena menstruuje při úplňku a na novoluní má ovulaci, při takovém cyklu je její plodnost oslabena a většinou k početí tak snadno nedojde,“ odpověděl mi.

Govind nevedl dlouhé řeči.

…

Narozeniny u Govinda

„Vše je hotové. Vše je možné.“

20. 2. 2008 Den, kdy mi naskočilo 31 let, jsem v kalendáři četla: Govind.  

S radostí jsem zmáčkla zvonění s indickou vítací písničkou, vklouzla do světa z východu a nadechla směs santálu, koření a bylin. Usedla jsem ke stolku v malé místnosti obložené moudrými knihami od podlahy ke stropu. Jakmile Govind prozkoumal tep na ruce, celá rozzářená jsem mu vyprávěla sen o životaschopném miminku, které mě ujišťovalo, že se uživí samo.
„Víte, tenhle sen byl tak jiný než předtím, kdy se mi zdály sny o čerstvě narozených miminkách, které umřely, protože jsem je nestihla nakojit.“ 
„No, máš duši bojovníka,” zazubil se na mě Govind a já se smála s ním, když jsem se podívala na své maskáčové kalhoty, které mně vybral manžel, jakoby ze mě chtěl mít vojáka.

Intuice. Luna. Menstruace v novu. Sen. Govindovo pulsní diagnostika. Vše souhlasně a jasně sdělovalo: „Tělo je připraveno.“ 
To, co dozrálo uvnitř, se tento den překlopilo do vnějšího světa – do slavnostního momentu, kdy Govind vyslovil: „Tak už můžete s manželem zkusit miminko.” 
„Tak už je to tu…” vznáším se trochu ve snění.
„Jo, a po milování lež chvíli s pánví výš, ať je co nejvíc semene v těle,“ přidal Govind radu. „Dobře,“ zaculila jsem se a s manželem jsme pak doma zvyšovaly kvalitu spermatu i měsíčním celibátem, o jehož významnosti pro plodnost muže jsem se náhodou dočetla v literatuře o józe.

Čas vyzrál ke skoku do nové skutečnosti.
Ale odvahu do ní skočit na chvíli brzdilo zaváhání. 
Strach stojící na přechodu mě ještě na chvíli zastavil, aby prověřil mé odhodlání.
Držel v ruce poslední kolečko setrvačnosti.
Při odchodu, když jsme stáli v bylinkovém obchůdku, jsem se zeptala Govinda: „A neměla bych ještě před početím očistit tělo pomocí šankprakšalány?“
Chvíle ticha a dlouhý pohled dvou tmavých hlubin lemovaných bílým světlem.
Govind najednou vyslovil tu nejhodnotnější větu pro celý můj další život:
„Nemůžeš být pořád nemocná.”
Govind mě těmi čtyřmi slovy ťuknul přesně tak, že se mi opravdu plně rozsvítilo:
„Jasně. Je hotovo. Voda došla k bodu varu. Konec nemoci. Konec usilování o zdraví. Hop. A už jsem zdravá. Vždyť se kolem nemohoucnosti točím sama. Takže dost, není co opravovat. Jsem v pořádku.“

Usmála jsem se beze slov na Govinda do široka a myslela jsem si, že už jen zaplatím konzultaci, rozloučím se a odejdu. Jenže tělo mi po zaplacení trochu ztuhlo a k odchodu se nemělo. V tom stojatém okamžiku se Govind otočil směrem k poličkám s bylinkami, vzal z nich dva pytlíky s něčím bílým a podal mi je do ruky. „Ty jsou pro manžela.” 
Zaplatila jsem za ně a konečně jsem se rozhýbala k odchodu.
Když jsme se s Govindem loučili, jemně mne chytil za ruku. Nezvykle, nečekaně a nezapomenutelně. V tom teplém, láskyplném a lehounkém doteku jsem ucítila požehnání tohoto setkání. A s velkou vděčností jsem si vezla tento nádherný narozeninový dar domů. 

…

Co jsem dostala darem, zapsala jsem do knihy Brána k mateřství.

…

Poklady vědění a moudrosti Govindžího jsou zaznamenány díky velkému množství knih, o které se postarali jeho blízcí. Koupit si je můžete na stránkách www.ajur.cz.

Bylo pro mne radostí vidět jeho otevřené srdce, s nímž udělal vše, aby si nenechal nic jen pro sebe, ale předával moudré vědění – manželce Marcelce a mnoha studentům, kteří to, co dostali darem, nenechají utichnout, a budou ho dál šířit.

Zlatou září podzimního listí
slaví se konec jednoho příběhu,
kdy se světlo z koruny
až k zemi
lehounce snese
ke kořenům
vzpomínek
živících tichý zimní
spánek k novému probuzení ve smíru.