„Každý pacient si sám v sobě nosí vlastního doktora. Přicházejí za námi, protože o této schopnosti léčit se nevědí. My uděláme nejlíp, když tomu lékaři, který se v každém pacientovi ukrývá, dáme šanci, aby...
Řeka jako ty a já teče a mění se. Řeka ví, že je spojena s hlubokým oceánem. Řeka napájí oceán a oceán napájí řeku. Řeka je stálá ve svém místě a jiná ve všech teď....
Ohlížím se za rokem 2020: číslo 20 totiž miluje má duše ještě dřív než jsem se stala dítětem. Rodím se tedy 20. den dvojkového měsíce a roku 2020 na začátku malinko víc...
Tak mi mnohokrát pohled na nebe připomněl, že myšlenky jsou jako mraky, a když je jich moc, zakrývají slunce. Když se zdá, že je všude samá tma, a že už nikde není světlo...
Macuo Bašó mi vstoupil do života přibližně v roce 2001 díky manželovo dokumentu o Oldřichu Janotovi, jemuž se haiku vsáklo do jeho hudební tvorby. Ovlivněná poetickou atmosférou dokumentu jsem si půjčila v knihovně sbírku „Měsíce,...
Podzim a zima jsou časem jablíček, jablečných závinů, vůně skořice a u nás doma Jablkoně. Manžel a syn tuto šťavnatou jablečnou buchtu milují. Připravuje se velice rychle a jednoduše, a lze použít jakoukoliv mouku, takže...
Haiku je jedna z nejstručnějších tradičních forem japonské básně, která pouze v sedmnácti slabikách sděluje silný prožitek přítomnosti i duchovní porozumění současně. Haiku nás svou strohou mnohoznačností ponechává samotné v objevování a otevírá nám tak...
6.6.2015: Jen tak si přemýšlím o srdci, pak si jdu vyčistit zuby, podívám se na umyvadlo a vidím pod kohoutkem kapku – srdce.
Jednou jsem při práci na zahrádce opět dumala, což není nic neobvyklého, kdyby se druhý den ke mně „náhodou“ nedostalo video
S mojí kolegyní a učitelkou Holistické regresní terapie Bernadetou Hodkovou jsme v dubnu 2020 natočily dvě „Povídání regresních terapeutek o současné situaci i obecně, jak vědět, co si z toho vzít.“ Povídání již není dostupné....
Už jsem tu byl někdy dřív,
leč nevzpomínám kdy a jak.
Přec znám tu trávu u dveří,
ten krásný sladké vůně mrak,
ten lehký vzdech a světel břeh.
Dřív bylas má, my jeden dech –
Však kdy to bylo, nevím as:
let vlaštovek, ten křídel stín, a ty skláníš šíji zas.
Teď závoj spad – a už to vím.
Dante Gabriell Rossetti
(obraz La Pia de‘ Tolomei)