Venkovské zahrady v obrazech. Jen romantika?

Vzduch voní jarem, slunce svítí hřejivěji a nejen za okny, ale i ve mně taje peřina sněhu. Svěžest nového života mě volá být víc venku. A nemusím běžet příliš daleko, stačí mi pár krůčků jako v dětství k té nejbližší přírodě, která je kolem domu nebo kousek dál na zahradě.

A v souhře nebe a probouzející se země ke mne v tyto dny přišel i svět maleb s půvabnou zahradní architekturou vesnic z přelomu 19. a 20. století, kterou zachytil dánský realistický malíř Peder Mork Monsted.

Květiny a bylinky našich babiček: tulipány, narcisy, macešky, topolovka, růže slézová, růže, pivoňky, rebarbora, levandule, měsíček, srdíčka, bez, lupina, kosatce z obrazů vyzařují energii, ze kterých po únavné zimě dychtivě saju vitalitu a radost.

Vidím zas, jak cenné podněty a uvědomění přináší umění. I když jsou třeba obyčejná a prostá jako venkovská zahrádka.

A tak se můžete se mnou ptát: Jsou tyto obrazy jen romantické a krásné? Nebo i potřebné a léčivé?

Co nám zahrady zrcadlí o našem lidském příběhu a kultuře?

Díky těmto dokumentárním malbám můžeme totiž uvidět, jak zahradní technika ovlivnila náš život a jak jiný byl prostor kolem domů, když ještě nebyly zahradní sekačky a trávník nepředstavoval hlavní dominantu okolí domu. Místo sekání trávy se v blízkosti domu ponechaly růst rozmanité druhy lidem milých květin nebo potřebných bylin, které se přirozeně prolínaly s jedlými rostlinami dávající své dary kuchyni. Zcela běžnou normou v prostoru u domu tedy bývala pohádkově květinová atmosféra, kterou si lidé tvořily nejen z touhy po kráse a estetickém potěšení, ale i zcela přirozeně z praktických důvodů.

V zahradách, parcích, sadech, alejích i zahrádkách venkovských i městských se tedy odjakživa propojuje lidská tvořivost s tou přírodní.

Při fyzické tvůrčí práci na zahradě, kdy se skláním k zemi, cítím, jak jsem hlubší moudrostí nenápadně učena o zákonitostech zemitých i vesmírných.

Podobně jako i lidé dříve pozoruji, že kvetoucí rostliny kromě potěšení pro oko dávají vždy i něco navíc: uzdravující péči o prostor, v němž svou vůní odhání škůdce a podporují svou milou energií ve zdraví i růstu nejen nás, ale i všechny ty pěstované mrkvičky, ředkvičky, cibuli, špenát, jahody, saláty, a další dobroty vyskytující se na záhonech nebo ovocných stromech.

A možná také znáte ten okamžik, kdy se v přítomnosti květin přirozeně více nadechnete? Ano? To přirozenost těla ví, že vše příjemně voňavé je pro něj nositelem léčivé síly, té neviditelné esence – prány a tím i zdraví.

Obrazy nám k tomu vypráví, jak byla voňavá aromaterapie běžnou součástí života. Pro léčivou bylinku, koření i radostný pohled se nemuselo daleko, stačilo jít ven – třeba jen před dům nebo na zahradu. Stačilo si intuitivně sednout tam, kde je to příjemné a tedy i potřebné pro harmonii duše a těla.

Také byste si v podobné květinové zahrádce rádi poseděli na zahradní lavičce, vdechovali vůně a laskali se s barvou květin, čerpali posilující klid i povznášející radost z krásy? Je to jen sen? Proč? Není čas? Nežijete v přírodě, na venkově?

Vnímám, že uklidňující léčivou atmosféru přírody Peder Mork Monsted velmi miloval a potřeboval se podělit o svůj silný prožitek skrze obrazy. Proto: nemáte-li možnost pobýt v takto kvetoucí zahradě, můžete si radost a léčivou živost kvetoucí přírody načerpat z obrazů, jako jsem to udělala i já, když jsem se otevřela té romantické idylce, jak by někdo mohl říci. Stačí se jen tiše chvíli dívat a celým tělem i duší procítit. Zahrady na obrazech přes svou skromnost vyzařují hojnost a vitalitu.

Můžete si tedy všimnout, jak se i lidem z nejchudšího domu dostávalo bohatství rozmanité krásy barev, tvarů, chutí i vůní květů, bylin a jedlých darů rostlin.

Příroda stále dává, sytí a vyživuje. Třeba při tomto psaní dostávám sílu nejen z čaje na stole, z fotek obrazů, ale i z poslechu zpěvu ptáků, mňoukání koček, bzukotu včel. A od chvíle, co se zabývám syrovou přírodní stravou vím, že i většina květů v přírodě je jedlá. Ozdobila jsem jimi i některé své recepty, které u mne najdete na webu pod názvem Jemné raw.

Podoba zahrady může být různá, je dána klimatem krajiny, přírodními podmínkami i životním stylem a naladěním těch, kdo ji tvoří. Jsme rozmanití jako jsou tyto zahrádky.

A je i pochopitelné, že přes svůj půvab Monstedovi obrazy mohou na někoho působit i nepříjemně, mohou vadit, dráždit, rozesmutnět. Možná nám mohou připomenout bezbarvou realitu našeho životního prostoru, v němž žijeme.
Možná se nám zahrady na obrazech pouze nelíbí a jsme s nimi v míru, a pak nedráždí, jsou pro nás v pořádku. Pouze cítíme, že jsme jen vyladěni jinak – na jiný prostor. Ale když se v nás rozehrají emoce hněvu či smutku, možná se ozývá zanedbaná část, bolavá rána, nenaplněná touha. Můžeme ji chvíli pozorovat, co nám chce povědět?

Snad i mne cosi moudrého intuitivně přivábilo k těmto malbám, a dál i k otázkám: „Dovolím si takovou bujnou vášnivější energii rostlin kolem sebe? Dovolím si tady a teď takovou živější harmonii, která by současně posilovala a uklidňovala? Potřebuji ji? Jaké by to bylo dopřát si větší volnost pro svou vitalitu? A umožňuji energii takto v sobě, ale i v okolí přirozeně proudit, růst a vyjadřovat se? Nebo život sesekávám do jednolitého vysychajícího trávníku?“

Uvědomuji si víc, že když si dovolím radovat se z rozmanitosti přírody kdekoliv, z jejího klidu a současně i z vitality, kde je vše organicky propojené, dovoluji si radovat se i víc ze své přirozenosti – z toho, že tu jsem, a že si Život přál, abych tu doplnila rozmanitost a přinesla svůj díl pro celek. Cítím, jak mě příroda oživuje i tím, jak bez soudů a lpění prostě žije a je tím, kým je. Podobné okamžiky asi zažívají i lidé v zahrádkách na obrazech, kde jim příroda dává volný prostor k zážitku míru a naplnění.

Když pak na zahradě, kterou ani nemusím vlastnit, pracuji nebo i jen sedím a medituji, vnímám, jak každá rostlina přináší svůj jedinečný tvar a barevný, voňavý tón, kterým vylaďuje své okolí do rovnováhy.

A od bylinkářek vím, že bylinka, kterou nemocný potřebuje, roste většinou přímo v jeho zahradě, protože tam svým tělem mluví se zemí – dotýká se jí chodily, rucemi, svými tělesnými šťávami, svým dechem.

Jak hluboce důležitá pro mne je zahrada jsem poznala ve svém zlomovém období, kdy jsem musela opustit zahradu babičky a dědečka – svůj dětský ráj. Vyrovnat se z touto ztrátou mi pomohlo pochopení, že podobný prostor mohu nalézat rozprostřený všude kolem mne a můžu ho tvořit nebo prožít v rozmanitých podobách – na malinkém balkoně, na menší zahrádce u nového domu – i v parcích a zelených plochách měst, v třešňovém sadu v Praze na Zbraslavi nebo jabloňovém sadu za humny vesnice.

Během života jsem zjistila, že takovou velkou zahradou je i všehomír kolem, který mě vnitřním hlasem posílá tam, kde je připravena vhodná léčivá bylinka, přátelská lidská bytost nebo zvíře. Vnímám ji jako stále tepající léčivou sílu v nás, která o zdraví pečuje sama od sebe neustále – jen občas potřebuje, abychom ji opravdu vědomě cítili a plynuli s ní.

Podobně jako rozmanitost rostlin, harmonizačně působí i energie lidských duší přinášející specifickou kombinaci energií jako své barvy – dary do hry života na Zemi.

Rozpomenout se na tyto dary – barvy své duše, které jsou základem naší životní činnosti, a které můžete vnímat během životních událostí venku i uvnitř sebe, je možné samostatně při meditacích nebo s průvodcem při Holistické či Spirituální regresi nebo díky nastavenému zrcadlu ode mne, kdy vám z ticha čisté akášické úrovně vědomí načtu energetický portrét – dary vaší duše. Můžete pak začít objevovat tvůrčí rozmanitost kosmologie energií, která mi stále ukazuje, jak jsme pro sebe důležití navzájem i pro hru zvanou Život.

A tak mi to vnitřní světlo, tichý hlas plynutí uvnitř, čas od času zavedl pro bylinku i moudrá slova a zemitou energii k ájurvédáři Govindovi a jeho ženě Marcelce, nebo i k vnímavé a moudré ajurvédářce Martině Ziskové, či k laskavé mateřsky uklidňující energii léčitelky Nadi Neprašové, která mi před mnoha lety naučila, jak hojivě působí na záda třezalkový olej, který jsem si před rokem vyrobila, protože mi rostlo hodně třezalky před domem a tento olej mi pomohl vždy spolu s jemnými cviky zkrátit bolest zad, která mě minulý rok moudře zastavila k jasnějšímu vnímání svých potřeb a tedy i k vyváženějším krokům.

Léčivá esence zahrady dokonce vstoupila i do mé imaginativní terapeutické práce, kde skrze zahradu nebo i volnou krajinu provázím druhé do hloubek jejich vnitřního světa. Příroda a zahrada tu jsou spojnicí k božskému klidu, kde sídlí naše vyšší Já vedoucí nás skrze příběhy, obrazy, pocity dál k léčivým vhledům tvořící životní moudrost a dávající pocit zdravé zahojené celistvosti a propojenosti.

V tichém zastavení v zahradě si občas každý můžeme nacítit a uvědomit: „Jak vypadá zahrada mého života? Cítím v ní dostatek vitality a radosti? Co do ni přináším? Co v ní nechávám vstupovat a růst? Co mi v ní chybí? Čemu nedávám prostor?“

A tak dopisuji poslední řádky s hlavním záměrem článku podělit se o inspiraci z obrazů dánského malíře Pedera Mork Monsteda. A končím jej s přáním: Ať prožíváte tuto krásu, tichou radost i vášnivou vitalitu nejen v obrazech a snech, ale i ve svých životních prostorech a zahradách. Pro začátek stačí se jen nadechnout, podívat, přivonět, uslyšet a procítit. Vychutnat.