Jednou tak hledám něco mezi svými fotkami a najdu přitom fotku se sluncem. Chci k ní dát popisek západ slunce. Ale uvědomím si, že to může být i východ slunce. No jo, je to východ slunce nebo západ? Začátek dne nebo jeho konec? Ale, vždyť je to jedno, naskočí mi odpověď. JE TO JEDNO! Východ slunce nebo západ slunce. V jedné fotce jsou spojené. Obojí krásné.
Jako v životě, když procházíte dveřmi při odchodu současně někam vcházíte. Smrt, zrození. Změna forem. Tvoření, ničení. Odchod starého, příchod nového. Když něco odchází, odněkud se něco ztrácí, mizí, současně k vám něco nového přichází, dostáváte. Ale je to jen pohyb. Jen změna polohy. Změna z jednoho bodu na druhý. A ty momenty jsou vždy spojené, dějí se najednou. Jako na této fotce. A na nás je, který pól, který (proti)klad, zrovna vidíme, který si vybereme. Ale můžeme je vidět i najednou spojené.
Je to nakonec jedno. Čeština je úžasná. Větu „Je to jedno.“ vyslovujeme vždy ve chvíli, když se protikladné póly spojují v jeden celek, když situace necháme být (Být), a vrátíme je celku, když je spojíme s jedním Bytím. Ani si to možná kolikrát v běžném životě neuvědomujeme, ale zkuste si občas všimnout, kdy říkáte nebo si jen v duchu myslíte větu: „Je to jedno“.