Jak dát tíživým emocím lehkost k odletu a nabrat znovu energii radosti?

Jak nechat odejít tíži na srdci? Jak odlehčit bolavou emoci a pomoci jí k odletu? Jak v sobě už dál nenosit pandořinu skříňku plnou nechtěných emocí a bolavých myšlenek? Najít na dně naději? Jak se přestat honit v bludném kruhu až k vyčerpání a stát přitom na místě?

Dnes se s vámi podělím o dva jednoduché ale velmi praktické kroky k odlehčení bolesti a tíže bránící prožívat radost ze života a osvěžit energii v těle. Mám je mnohokrát vyzkoušené na vlastní kůži.

I když totiž zvládneme nějakou životní zkoušku, stává se, že jsme v dalších letech vyzváni zvládnout další lekce. Někdy se hodí vzpomenout si na to, co nám už dřív pomohlo a vyzkoušet, zda-li to bude funkční i v jiných situacích. Postupně tak najdeme klíč k našemu sebeléčení.

Myslím, že je to zvlášť potřebné v období, kdy se právě mácháme ve vesmírné čistírně a čelíme svým výzvám, starým vzorcům a různým těžkým situacím.

V průběhu života jednoduše některé staré způsoby žití přestávají být udržitelné. Jakmile se však bojíme je pustit nebo nevíme, jak to udělat, tak se v sobě pereme, snažíme se pohnout z místa a nemusí to probíhat vždy příjemně.

Když totiž dlouhodoběji rozvíjíme sebe sama a spojujeme vědomě své oddělené části, vracíme se zpět ke svému nitru a otevíráme v něm opět své srdce, zvyšujeme si tím své vědomé vnímání a citlivost, pak snadno poznáme, kdy povolí tlaky, strnutí, a energie se uvolní, a znovu se jen tak radujeme ze života, lehce se nám tvoří a plní přání.

Jenže díky takové větší vnímavosti a třeba i vrozené hypersenzitivitě se může i stát, že i velmi snadno zachytíme bolavý konflikt, který zabrnká na nevyléčenou strunu. A může to být někdy i pořádný šok, který cítíme i fyzicky v těle. Břicho se nám sevře, hruď se stáhne nebo krk je přiškrcený, jsme unavení a tělo i dech ztěžkne.

Když takový stav přetrvává delší dobu a je přehlížen, může vyústit, např. jako u mě, do pořádné bolesti hlavy anebo nevolnosti se zvracením. Kdysi jsem vůbec nevěděla, proč mě hlava bolí, později jsem si nevolnost spojovala pouze s druhem jídla a fyzickými podmínkami, ale časem jsem zjistila důležité psychologické souvislosti. 

Psychické rány dovedou prostě bolet stejně silně jako ty fyzické.

A jaké je řešení?

Je samozřejmě užitečné “posvítit si na tu bolest a najít bolavé místo“, pochopit PROČ se nás něco dotklo. Můžeme tak najít stará nezahojená zranění a můžeme vyčistit tu nešikovně otevřenou pandořinu skříňku – to skladiště nefunkčních myšlenek. Můžeme zjistit, co se za emocí skrývá a jestli to není starý nepotřebný myšlenkový program, který rozhýbává tyto emoce stále dokola. Skvělá je na to například metoda sebedotazování dle Byron Katie nebo Holistická regresní terapie.

Jenže někdy, ruku na srdce, na takové pátrání není chuť, a tím pádem ani síla, čas a prostor … Občas proto používám buď:

1. pouhé bytí v prožitku anebo

2. hudebně taneční způsob, jehož uvolnění přináší úžasný výsledek.

U obou způsobů uvolnění emocí je důležitá jako základna přítomnost PŘIJETÍ! Vyslovení ANO emoci – hněvu, smutku, vině, strachu, bezmoci, úzkosti, zmatku, nejistotě … Ano, mám právo ji cítit. Je to v pořádku. Přišla sem ke mně.  Se svou zprávou a chce jít dál. A i když jsem třeba slyšela, že ji NEMÁM projevit, že ji  NEMÁM CÍTIT, vidět a ukazovat a NEMÁM být naštvaná, smutná, bezradná… Tak ta emoce tu je. A co kdyby to bylo správně? Co když je v pořádku, jak se to děje i jak to cítím a v jakém emočním stavu právě jsem?

Když řekneme všemu, co se děje – kolem a hlavně v nás – ano, srdci se uleví.

A začneme být v přítomnosti důvěry, kde můžeme jednat podle naší intuice, podle našeho srdce, které ví, co potřebujeme.

Když něco důležitého v nás je bolavě zraněno, duše to potřebuje zachránit. Většinou tím bývá naše radost.

Ten základní tep života, kdy se cítíme plní energie, se mi podařilo mnohokrát vrátit, když jsem si jednoduše řekla:

„Ano. Dovol si tady být a nemoct, nevědět, zastavit se.

Je v pořádku být tady, kde jsi, i když se vše bortí a nevíš, jak dál. 

Je v pořádku cítit, že ti dochází síly, a že už nemůžeš 
běžet
a snažit se tam, kde se nic nehýbe.

A když se ti zdá, že musíš přežít tam, 

kde se obdivuje rychlý běh, činnost a rychlé výsledky,

od-po-čiň si. Odpoj se od „činů“.

Rozhlédni se beze slov. Buď jen tam, kde jsi. 

A v tom, co potřebuješ udělat, jdi jakkoliv, třeba i jinak.

Pohybuj se svým tempem plynule jako krev ve tvých žilách.

Vnímej tep tvého srdce, které stále tepe, i když už nemůžeš.
Tvé plíce tu stále nadechují a vydechují: klid vzduchu,
ticho v hlase ptáků, jemnou vůni rostlin, pevnost věcí, které tu jen tak jsou.

Vnímej své ruce – jsou tu stále připravené k objetí.
Vnímej svá chodidla – jsou stále připravena nést tě kamkoli si přeješ.


Vnímej celé své tělo – stále věrné tvému Životu. Jak se cítí?
Vnímej své srdce? Jak se cítí?
Co cítíš?
Vše, co v srdci vnímáš je v pořádku a velice bezpečné. Můžeš to prožít.
Oddej se svému srdci a ono ti ukáže: Co je opravdu důležité a dobré?

Podívej, co se děje kolem. Můžeš to nechat plynout kolem.
Nenech se zmást tím, že druzí běží a míří jinam a chtějí to i po tobě.
A i když se stává, že tu jsi i pro dobro okolí, úkoly druhých nejsou tvými úkoly.



Odvaž se jen být.

Jsi tu.

To je základ, to stačí.“

„It is not all about fighting. It is about beiing. Není to vše o boji. Je to o bytí. Není to o přežití. Je to o žití.“ Zaznělo ve mně.

Tato slova, mně ve chvíli, kdy jsem se cítila zoufale, vždy pomohla dostat se do stavu, kde jsem sobě, prožitkům v sobě i nevlídné situaci kolem s úlevou řekla Ano. Přijímání se stalo základem léčení.

Tak jsem se v tichu slova Ano vzdala příjemným i nepříjemným emocím. A přestala jsem živit myšlenky emocemi a emoce myšlenkami. Slovo Ano mi umožnilo vnímat prožitek dění a přetnout začarovaný kruh, kde se myšlenky spojují s emocemi a živí se navzájem. Odevzdáním se prožívání dění uvnitř sebe jsem se cítila svobodnější a emoce taky svobodně vyletěli jako ptáci z klece a za chvíli zmizeli.

Emoce vyjadřují směr pohybu energie. Emoce neboli emotion = energy in motion = energie v pohybu. Emoce se rády projevují ve volném pohybu. Milují tok, proud. Když se jim bráníme, nedovolíme si je prožít naplno, pak se bráníme i proudu energie a tedy samotné existenci, která je tokem energie. 

Proto jim pomáhá při-takání – tedy vše, co je při jejich toku a co jim pomůže procházet tělem. Emoce v nás nechtějí zůstat uvízlé. Dlouhé přemýšlení nad emocemi je spíše vězní, brzdí a dokonce vyživuje a posiluje.

Druhým krokem a způsobem, jak pomoci odlehčit tíživým emocím je: umožnit jim VOLNĚ PROUDIT TĚLEM VEN. Je to vše, co  jim pomůže vyjít z těla ven, co jim pomůže projevit se, vytřást je z těla, vytancovat, vyzpívat, vyběhat. Je jedno, jak jejich proudění a výstup z těla ven vypadá nebo zní.

A nebojme, že v takové volnosti bez myšlení nás emoce rozhýbou ke zlým činům. Naopak. Bezpečnou kontrolou je dovolit si vnímat naše prožívání, které můžeme podpořit pouze jedinou myšlenkou typu: „ Ano je to bezpečné /v pořádku, že tě cítím, vnímám strachu, smutku, … “ Víc nic, žádná další myšlenka, jen holé prožívání.

Vypozorovala jsem, že když jsem i s nepříjemnými a bolavými emocemi v míru, nespojuji je s myšlenkami (např. že za takový nepříjemný stav někdo nebo něco může), ale pouze je prožívám, volím intuitivně i k jejich projevení a odletu i způsoby bezpečné pro okolí.

Odjakživa je emocím nejblíže tanec a zpěv, tedy i hudba, protože to je umění pohyblivé a ihned vibruje naším tělem. A když ve vás uvízla emoce, protože ji nešlo prožít naplno, je možné ji uvolnit z klece na bezpečném místě. Můžeme si tam třeba pustit hudbu pořádně nahlas a zpívat přitom nebo kvílet, a taky tančit, hýbat se, třást se, funět, hluboce dýchat, přestat myslet a dát do toho vše, až emocí úplně projdeme. Je to velmi účinné. Někdy přijdou i slzy, které z těla emoce vyplavují. Za chvíli se zvolna promění i vnitřní pocit.