Vedle billboardů či plakátů s námi ve městech čím dál více komunikuje i nekomerční nezávislá scéna. Mnohdy to nejsou pouhé lidové kresbičky či tagy sprejerů, nýbrž umělecky pojatá díla, která inspirují k přemýšlení, novým prožitkům a zkrášlují či oživují prostory, v nichž žijeme.
Tak jsem měla štěstí: 18.10. v Dejvickém Kulturním centru Klubovna jsem stihla vidět vyjímečný celovečerní dokument „Vzít si prostor“ o vyjímečném mexickém street artu a graffiti, které tvoří z ulic Mexika galerii přímo pod...
Vzduch voní jarem, slunce svítí hřejivěji a nejen za okny, ale i ve mně taje peřina sněhu. Svěžest nového života mě volá být víc venku. A nemusím běžet příliš daleko, stačí mi pár krůčků...
Odhaduji, že se vám už také stalo, a třeba nejen jako rodičům, že jste dětem začli zpívat písničku, říkat říkadlo, číst pohádku nebo příběh a najednou jste zjistili, že vám z úst vychází slova, která...
Najdeme se v poznání. Spojíme se v lásce.
Macuo Bašó mi vstoupil do života přibližně v roce 2001 díky manželovo dokumentu o Oldřichu Janotovi, jemuž se haiku vsáklo do jeho hudební tvorby. Ovlivněná poetickou atmosférou dokumentu jsem si půjčila v knihovně sbírku „Měsíce,...
Haiku je jedna z nejstručnějších tradičních forem japonské básně, která pouze v sedmnácti slabikách sděluje silný prožitek přítomnosti i duchovní porozumění současně. Haiku nás svou strohou mnohoznačností ponechává samotné v objevování a otevírá nám tak...
Předjaří. Jaro. Nové setí. Prohrabuji se v krabici se semínky a přemýšlím – co, kam a kdy zaseju. Některá semínka už znám, s jinými se to učím a s některými jdu úplně novou cestou. Vnímám, jak se semínky sypu...
Už jsem tu byl někdy dřív,
leč nevzpomínám kdy a jak.
Přec znám tu trávu u dveří,
ten krásný sladké vůně mrak,
ten lehký vzdech a světel břeh.
Dřív bylas má, my jeden dech –
Však kdy to bylo, nevím as:
let vlaštovek, ten křídel stín, a ty skláníš šíji zas.
Teď závoj spad – a už to vím.
Dante Gabriell Rossetti
(obraz La Pia de‘ Tolomei)