Jsem - jednota, prázdnota, plnost, bytost - Mgr. Jana Matasová  -  žena, dcera, máma, manželka, přítelkyně, výtvarnice, regresní terapeutka a trošku spisovatelka. 

Jsem členkou Mezinárodní asociace regresních terapeutů: The Earth Association for Regression Therapy (EUROPEAN ASSOCIATION FOR REGRESSION THERAPY). Kvalifikaci pro Holistickou regresní terapii  a Spirituální regresi mezi životy (LBL) jsem získala studiem u Bernadety Hodkové v její akreditované mezinárodní škole Getting Better School. 

Holistická regresní terapie je tu více návratem ke své celistvosti a kontinuitě, pravdě a radosti, než-li návratem do minulosti či pouhým návratem do kořene problému. Pomáhá tam, kde potřebujete odstranit překážky ke šťastnějšímu průběhu života.  Skrze vícevstevnatý prožitek příběhů, které se k vám vážou, objevíte nové souvislosti a tím i nové možnosti, svou vnitřní pravdu a tím i sílu, svůj vnitřní klid a tím i více lásky k sobě  i ke světu kolem.

Spirituální regrese mezi životy je jednou z cest poznání svého vyššího Já, své duše i nejjemnějších úrovní svého vědomí. Pomáhá prohloubit spojení se svým duchovním světem a vnímání přítomnosti Božské lásky a energie.

Najdete mě v příběhu s mnoha větvemi a kořeny.
Směr mé cesty určuje radost z poznání a jednoduchého žití. 

Odmala jsem tíhla k hledání odpovědí na otázky, kdo opravdu jsem, proč tu jsem a kdo jsou druzí. K otázkám kolem smrti mě zavedl i fakt raného úmrtí otce a několika blízkých osob.

V dospívání jsem se rozhodla uzdravit si své četné slabosti těla a bolesti duše, což mě přimělo zabývat se prakticky psychosomatikou (K. Tepperwein, R. Dahlke). Tak jsem si nakonec úspěšně uzdravila astma, alergie na prach a pyl, výrazně zmírnila časté migrény změnou stravování a prací s myslí, při které jsem se sama zbavovala zatěžujících myšlenkových struktur. Absolvovala jsem Silvovu metodu kontrolu mysli a začla praktikovat jógu a meditace.

Velký vliv na toto rozhodnutí k sebeléčení měla kniha Hovory s T.G.M., kterou jsem tehdy na gymnáziu četla, a ve které mnoho Masarykovo výroků se mnou hluboce zarezonovalo a rozhýbalo mě mnohokrát v dalším životě k praktickým činům.

“Kdyby to bylo po mém, hleděl bych se obejít bez doktorů; ale neumí-li se nikdo starat o své zdraví sám, o toho se musejí starat lazebníci.” …."Být samostatný, být samosprávný a soběstačný, to právě znamená nežádat od druhého, aby ti dával, co můžeš a máš dělat pro sebe sám. “ … “Přikázání Ježíšovo zahrnuje a předpisuje také lásku k sobě: ne egoism, ale uvědomělou starost o sebe, o spásu své duše. Se sebou jsme stále, na sebe můžeme stále působit, třebaže je to často těžší než působit na jiné; proto se máme o sebe starat, aby se o nás nemuseli starat druzí. "  Tomáš G. Masaryk 

Přála jsem si být mámou, ale …

Po třech samovolných potratech (první byl ve 23. týdnu těhotenství), kdy jsem postupně vyšla z bludného kruhu potrácivosti a traumatu ze ztráty nenarozeného dítěte, jsem si plně uvědomila svou intuici spojující mě s moudrostí, která nás přesahuje, a která mě navedla k práci s tělem i myslí, k cvičení dle Mojžíšové, Dornově metodě, k józe a ájurvédě.

Velice důležité byly okamžiky sebereflexe a meditace, které jsem si hodně dopřávala, a kdy se mi vynořovaly stíny minulých příběhů, jenž volaly po láskyplném přijetí a posunu k jinému způsobu myšlení a  hlavně jednání. Přímo na sobě jsem poznala, jak bláhové je snažit se zbavit strachu a změnit svůj život pouhým pozitivním myšlením bez smíření se s emocemi a se sebou samotnou. Moji osobní sebereflexi v počátcích velmi podpořilo tiché laskavé terapeutické sezení, při němž jsem okusila léčivé účinky přijetí bez rad a posuzování.

Udržet si zdravý směr a mi pomohl trojlístek ájurvédářů: dr. George Eassey, dr. Martina Zisková a nejvíce  dr. Ji Govind Rajpoot.

Ženám a budoucím maminkám, které prošly opakovaným traumatem “ztráty” nenarozeného dítěte chystám knihu "Brána k mateřství ", kde jsem sepsala tento příběh, v němž jsem našla smíření s potrácením,  nový pohled na mateřství a radost ze života, a kdy jsem nakonec i šťastně donosila a porodila dvě zdravé děti.

Na cestě k rodičovskému sebevědomí pro mne byla významná kniha a semináře Naomi Aldort, se kterou jsem se i několikrát osobně setkala.

Poznala jsem díky Naomi mysl proměňující Práci Byron Katie. Byl to velký posun vpřed, přesto mi něco při Práci s myslí nefungovalo, protože při vší snaze převracet myšlenky a být vždy chápající kamarádskou matkou, něco uvnitř mě občas zuřilo a vybuchovalo . Pochopila jsem, že lásku i pozornost, kterou dávám dětem, potřebuji i já sama a moje nezralá část - vnitřní dítě. 

Opět se mi připomínalo, že je potřeba najít hlubší souvislosti  a zdravé jádro a dovolit si cítit se být v pořádku. 

Při psaní knihy Brána k mateřství mě intuice dovedla k regresní terapii. Nebylo to setkání první. V patnácti jsem četla knihu Život po životě Raymonda Moodyho. Během studia grafologie ve škole Jana Jeřábka mě zaujalo vyprávění o abreaktivní regresní terapii Andreje Dragomireckého, ale teprve až o mnoho let později  jsem vyzkoušela přímo na sobě odlišnou regresní terapii u indického certifikovaného terapeuta Kirana Anumalasettyho, na jehož semináři jsem nabyla jistotu, že je mým posláním věnovat se této metodě i prakticky.

"Jestliže však ve své mysli musíte čas dělit na doby, pak nechť každá doba pojme v sebe všechny ostatní doby a nechť dnešek objímá minulost se vzpomínkou i budoucnost s touhou."

Chalíl Džibrán

Shodou okolností jsem se na jednom Kiranovo semináři seznámila s regresní terapeutkou Michaelou Benešovou, absolventkou školy Bernadety Hodkové, jejíž inovativní metoda Holistická regresní terapie se ukázala být podobnou Kiranovo přístupu, neboť s traumatem zachází podobně citlivě a posilujícím způsobem podporuje proměnu příběhu novým vhledem a novými prožitky v úrovni emocí, těla a vztahů.

Dostala jsem se tak ke studiu a praxi Holistické regresní terapie zahrnující i práci s tělem a techniky, jež odpovídají dlouhodobým psychologickým poznatkům o léčbě traumatu (Peter A. Levine).