Rozzářená tvář

Podařilo se mi včera díky online nahrávce zachytit rozdíl mezi úsměvem před a blaženým výrazem po sezení, který podle zpětné vazby rodiny mívám většinou po práci s klienty, kteří bývají podobně rozzáření, když se jich dotkne radost z poznání a úlevy, ale to pro vás zachytit nemůžu. A proč o tom píšu? Ze dvou důvodů.

Za prvé z vděčnosti:

To dnešní setkání bylo na velmi jemné a velmi křehké ženské téma příliš brzkého a opakovaného ztrácení nenarozených miminek. Potřebovalo se vyrovnat vše bolavé, co brání cítit se zase normální mezi druhými, když druzí mají děti na světě a vy třeba stále jen neviditelně na velmi krátkou dobu, takže nikdo nevidí, jak mateřsky se přitom taky cítíte… Léčila se bolavá představa, že to nebude jinak a že se ta touha nenaplní. Proč? Jak potom žít zas život radostně? Jak se cítit zas volně? K odpovědím vede cesta tichá a někdy i delší , protože se potřebují uvolnit ochranné vstvy bránící dostat se k pravdě.

Před setkáním jsem jen vyslala přání, ať skrze mne projde jen to se opravdu potřebuje. A když to pak probíhá, je jen radost pozorovat proces, kdy moje prožité pochopení pro tento bolavý prožitek pomáhá otevírat druhým odvahu jít se podívat na ty své. A dovolit si to tápání a otevírání se i té „temnější“ pravdě o sobě, která bývá nakonec spíše skrytým pokladem. Vždy tu dochází k většímu přijetí sebe sama. A velmi často dochází k uvědomění, že ztráta byla výzva rozhodnout se konečně žít mnohem opravdověji. Doteky smrti se pak v přijímajícím světle vděčnosti ukazují pro život jako velmi léčivé. Učí nás úctě k životu, třeba i tomu nejkratšímu. Není náhoda, že v některých pohádkách smrtka pomáhá hrdinům s léčením. Tam, kde se rozhodneme pro uzdravení a tedy pro odumření toho, co neprospívá, léčí.

Za druhé pro radost:

Možná i vy si můžete uvědomit, že rozzářenost v našich tvářích ukazuje na to, co nás energeticky nabíjí, oživuje a že to nesouvisí jen s jídlem a množstvím spánku …, ale i s ponorem do radosti. A i když je večer a celý den jste něco, zařizovali, pracovali a chce se vám třeba i spát, najednou to, co milujete vás oživí.

Pak k údivu mnoha klientů i sebe je pro mne snadné během těch nejdelších 5-6 hodinových sezení udržet plnou pozornost. Tak snadno jako při jakékoliv tvůrčí činnosti – u mne třeba focení, malování, tanci, vázání knih a psaní, kdy jsem většinou až po skončení činnosti zjistila, že můžu mít i hlad, když od jsem od snídaně nejedla 🙂 A tak to pozoruji i u dětí… při hraní jsou živí ze vzduchu radosti.

A tak si můžete uvedomit, co oživuje vás?