Domácí proměny lidových písní

Odhaduji, že se vám už také stalo, a třeba nejen jako rodičům, že jste dětem začli zpívat písničku, říkat říkadlo, číst pohádku nebo příběh a najednou jste zjistili, že vám z úst vychází slova, která ve vás tvoří představy, při kterých se cítíte divně. 

deti zpívají

V tu chvíli máte tři možnosti, potlačit své pocity a pokračovat ve zpěvu nebo čtení, nebo přestat úplně anebo změnit slova a tradici proměňovat. 

Někdy mi při čtení stačí malinko – vyměním třeba jen slova, která mi v textu nesedí. Například v knize Pipi Dlouhá punčocha, kterou máme jinak velmi rádi, často nahrazuji slovo hrozně ve chvíli, kdy se pojí se slovem s opačným laděním. Kupříkladu místo „hrozně pěkný“ čtu „velmi pěkný“.

Přeji si, aby děti věděly, že věci kolem mohou vědomě sami proměňovat, a že tuto možnost jim život nabízí pořád. Záleží totiž na nás, co s příběhy nejen v písních, knihách, filmech, časopisech a všude kolem nás uděláme v kontextu našeho životního příběhu.

Tak si tedy povídáme o slovech, přetváříme pohádky, tvoříme vlastní příběhy, ale nejvíc přetváříme lidové písničky. Ty lidové  tradiční písničky, které se někdy mohou zdát být jakoby tabu, jakoby zakleté v společensko-školní tradici, která je posadila na trůn a znemožňuje se jich dotknout, a dát jim třeba i novou jiskru.

A to i přesto, že to není v minulosti až tak neobvyklé. Mnohé lidovky mají stejnou melodii a jiná slova. Takže už jejich lidoví tvůrci si na stejnou notu prozpěvovali rozmanité texty.

A možná si vybavíte i vlastní momenty, kdy jste si jako děti vymýšlely své texty k písničkám, jejichž melodie se vám líbila, ale text se v hlavě neukládal nebo se vám nelíbil anebo obojí.

Když se podívám kolem sebe, vidím, že podobně vnímaví ke slovům v písních, jsou i mnozí další rodiče, jejich děti a plno umělců, kteří si rádi pozměňují svět.

Dokonce jsem s radostí shledala, že jeden z mých kamarádů, Petr Kubala, sepsal na toto téma knihu s názvem „Nejkrásnější slova pro vaše děti“.  Petr v ní odkrývá skrytou sílu slov používaných v našem denním mluvení, ale i v příbězích, pohádkách a říkadlech pro děti. Sílu slov, skrze která dětem vkládáme do života různé myšlenkové programy.

Petr přímo píše : „Písně, říkadla a pohádky slyšívají děti opakovaně. V uvolnění a důvěře nasávají jejich obsah. Právě proto má smysl tvořit nejkrásnější slova. „

V knize Nejkrásnější slova najdete také několik velmi pěkných rodinných textových předělávek. A abych nezůstala ani já jen u teorie, přidám trochu lidových písní, které jsme si textově upravily u nás doma.

Holka modrooká
(Kubalovi)
Holka modrooká, rozhlédni se u potoka,
holka modrooká, rozhlédni se tam.
U potoka je moc krásně,
můžeš kreslit, psát si básně.
Holka modrooká, podívej se tam.
U potoka roste kvítí
a za vrbou slunce svítí.
Holka modrooká, podívej se tam.

Černé oči
(Kubalovi)
Petr píše: „Krásná píseň s procítěnou melodií,… Ale proč mám jít usínat s obrazem verbujících vojáků a přicházející války?“

Černé oči, jděte spát, černé oči, jděte spát,
však musíte ráno vstát, však musíte ráno vstát.

Ráno ráno raníčko,
dřív než vyjde sluníčko,

Sluníčko už vychází,
má milá se prochází.

Prochází se po rynku,
nese dobrou novinku.

Novinečku takovou,
že se lidi milujou.

Milujou se čím dál víc,
nezastaví je nic, nic
nezastaví vůbec nic.

Láska jejich veliká,
pomůže jim na třikrát.

Bude krásně na Zemi,
to je sen, co zdá se mi.

Není to sen, je to tak,
síla lásky je zázrak.

Černé oči, jděte spát,
však musíte ráno vstát.

 

Šel zahradník do zahrady
(Matasovi)

Šel zahradník do zahrady s motykou, s motykou
zasadil tam Rozmarýnu velikou, velikou.

Zavoněla rozmarýna pod oknem, pod oknem.
ucítil ji zahradníček, vyšel ven, vyšel ven.

Přivoněl si zahradníček ještě víc, ještě víc
to se mu to pěkně dýchá z plných plic, z plných plic.

 

Červený šátečku
(Matasovi)
„Odmala jsem nechápala, jak se fialový kvítek může červenat a dětem se víc líbí varianta s radostí ze života.“
Červený šátečku kolem se toč, kolem se toč, kolem se toč.
Má milá má radost a já vím proč a já vím proč a já vím proč.
Tralalala rozkvetla fiala, tralalala fialenka.

Mámo, táto
(Matasovi)

Mámo, táto, podívej se ven,
mámo, táto je dnes krásný den
Slunce pěkně svítí, roste všude kvítí
Mámo, táto, pojďme spolu ven.

Mámo, táto, chce se mi běhat, mámo, táto, a taky si hrát.
Nebe je dnes bez mráčků, vyskočím na houpačku.
Mámo, táto, pojďme tancovat.

Jana Matasová
Jako terapeutka v Holistické regresní terapii pomáhám druhým v sebepoznání a sebeléční. Mou vášní je život sám. Ráda si s ním hraju. Miluji jeho kouzla, paradoxy, i jeho dokonalé nedokonalosti. Okouzluje mě svět dětí. Na cestě s nimi se zaměřuji na umění být šťastnou sebe-vědomou maminkou, která v sobě umí nechat kvést bezpodmínečnou lásku, důvěru a porozumění směrem k sobě i k dětem. Speciálně ženám, které prošly traumatem “ztráty” nenarozeného dítěte přináším poselství ze svého příběhu. Věřím, že svůj osud můžeme proměňovat a volit si směr našeho příběhu.
Komentáře